Každej debil dneska bloguje...tak proč ne i já

moc nevím co to slovo přesně znamená, ale při takových příležitostech se obvykle píše, takže: tak jo protože je možné že v budoucnu na tenhle blog narazí nějaký zbloudilý interentový poutník, je dobré uvést tři důležité věci:
za prvé, jsem si vědom že texty v tomhle blogu stojí za hovno a facepalmuju kdykoliv si je náhodou přečtu (ale to se děje prakticky u všech mých minulých textů). Ale zase né že bych se od nich distancoval, svým způsobem to fakt funguje jako taková historická připomínka, nebo když člověk potřebuje zjistit, kdy něco viděl, někde byl a náhodou tu o tom psal. Ostatně s tímhle záměrem jsem to tu i založil. Takže vlastně ok.

Z podobného důvodu jsem tu chtěl po dlouhé době blognout a stručně zrekapitulovat rok 2010 z kulturního hlediska, no ale je červen a zatím jsem si na to nenašel úplně čas. Ale do/během léta sem snad něco dám.

za druhé: má blogerská činnost nekončí, story continues HERE!
yep, založil jsem si tumbrl účet. (ani nevím proč, je to blbost ale je to tak snadno snadné, na ovládání postování, a stylové.. vlastně z podobných důvodů jako si lidi kupují věci od Applu :) ale možná hodím i něco sem, who knows

 
 Takže po dlóóóuhé době nějaký post, spíše takové dohánění restů, protože tenhle žebříček jsem měl sepsanej už v někdy v únoru a prakticky nic jsem nezměnil. (vlastně jsem teď ani skoro žádnou ze zameškanejch věcí z 2008 nedoháněl). Jinak né všechny písničky jsou loňské, ale podmínkou bylo aby vyšly na loni vydaných albech. Jak na to teď koukám, musím říct že takhle dohromady ten žebříček působí docela divně, ale tyhle věci se mi prostě minimálně v v určitých fázích minulého roku fakt líbily. A protože to byl olympijský rok, pojmeme to olympijsky:
 
 Zlato: Jaguar Love – Bats Over The Pacific Ocean youtube
 
 Stříbro: Die! Die! Die! – Sideways Here We Come video
 Ideální skladba pro filmové scény noční jízdy autem. Lehce depresivní nálada, nikomu se moc nechce mluvit, hrdinka kouká prázdným pohledem na ubíhající noční krajinu, kolem silnice jen prázný lány a noční světla... jo, výsadní postavení She’s Lost Control se otřásá v základech.
 
   Bronz: The Ting Tings – Keep Your Head youtube
 Už jenom proto, že mě tahle písnička pořád ještě baví (přeci jen TTT a podobné kapely jsou spíše krátkodobější záležitostí) aktualizace: jo, baví mě i teď v květnu, skoro po roce)
 
   4.MGMT – Kids video
 u mě sice nepopulární bramborová, ale jinak si myslím, že pokud má něco přežít rok 2008 a stát se klasikou, pak tahle věc. Napsat že je to hitovka by nebylo úpně vhodné, tohle je prostě silná skladba.
 
   5.Die! Die! Die! – Blinding
 I’ve could never forget if I tried řvou tihle novozélanďani ve zhudebněný verzi slova frustrace. Ideální skladba pokud jste psychicky v prdeli kvůli nějaký holce. (což mi připomíná že bych si ji měl po včerejšku zas pustit, eh)
 
 
 6. No Age – Eraser
 7. Black Kids – I'm Not Gonna Teach Your Boyfriend How To Dance With You (můj letní hit roku)
 8. The Soft Pack (ex The Muslims) – Bright Side (garáž roku)
 9. Cut Copy – Feel the Love („písnička která by neměla chybět v playlistu žádné dobré párty a v každém správném teen seriálu by měla zaznít minimálně dvakrát za sezónu“ roku)
 10. Fucked Up – Son The Father (rock’n’roll roku)
 10. Vampire Weekend – A-Punk
 
 
 bez pořadí:  Jaguar Love -Georgia
 MGMT – Time To Pretend (text roku)
 Katy Perry – I Kissed a Girl (guilty pleasure roku)
 Alicia Keys and Jack White – Another Way To Die (Bond song roku)
 These New Puritans – Elvis
 Los Campesinos! – Death to Los Campesinos
 Get Cape. Wear Cape. Fly – Keep Singing Out
 Crystal Castles – Alice Practice
 Paramount Styles – Alleyesareonyounowmypet
 Backyard Babies – Come Undone
 The Raveonettes – Dead Sound
 CSS – Rat in Cage
 Sebastien Grainger & The Mountains – Love Can Be So Mean
 The Kills – Cheap and Chearful
 Deerhunter – Nothing Ever Happened
 The Ting Tings – It's Not My Name
 Portishead – Machine Gun
 
 
 
 
 cz + sk  1. Vladimir 518 feat Lešek Semelka video nářez no, hip-hop nějak nevyhledávám ale občas mě něco osloví (v tomto případě silně a to nejsem bůhvííjakej cluber, ale ty pocity prázdnoty znám dobře, che che). A Lešek to v refrénu dostává ještě o level vejš :)
 2-4.OTK – Lavina
 2-4.OTK – Krajina video
 2-4.Květy – Bílý Tygr video
 5. The Infants – Peek a Boo
 6. Kazety – Depilace
 7. YouCoco – Maybe on Monday
 8. The Infants – Luis
 9. The Bridgeheads – Things
 10. Airfare – Sorry Baby (kapela nesympatická, ale hitovka to je, tzj)
   

tak jo, rok 2008 skončil, takže by měla proběhnout nějaká malá reflexe. Inspirován NME, rozhodl jsem se sestavit svůj Cool List. 2008 – 8 členů. Je fakt že každý má definici toho co je "cool" jinou a těžko říct co tenhle žebříček vlastně měří, ale to je fuk. Btw takové ty pernamentně cool lidi jako Karen O, Noel Fielding nebo kocour Garfield jsem vyřadil předem...
 
 
   1. Heath Ledger – Joker, smrt, kdo jinej by měl vyhrát?
   
 
 2.Usian Bolt (Jamaica) – jasně, vyhrál nějaký ty medaile a změnil nějaký ty rekordy ale to není hlavní důvod proč je tady. V současnosti prostě největší sympaťák sportovního světa.  
 
 
 3. Sam Dust/Eastgate (Late of The Pier) – v souteži o nejcharismatičtějšího frontmana posledních let by se klidně mohl přihlásit do nejvyšší "váhové" kategorie.
   

   4. Laura-Mary Carter (Blood Red Shoes) koukněte se na nějakej klip Blood Red Shoes (ale v podstatě tu je za úžasný fialový střevíce z klipu ADHD).
     
 
 5. Beth Gibbons (Portishead) – tady se asi z významem slova cool nejvíc míjím, ale jednak mám rád podařený comebacky, a jednak mě Beth vždycky jakýmsi zvláštním způsobem brala. A navíc jí to i v ..... ( věk u dam se neuvádí, a nechce se mi to googlit :) pořád docela sekne.
   

 6. Ed MacFarlane – hudebně mě Friendly Fires nějak moc neberou, ale jejich frontman má – aspoň pro mě- takové to charisma, typově podobné jako třeba herci Jonathan Rhys-Meyers nebo Michael Pitt , které je ideální pro role na první pohled slušných hochů, u kterých však tušíte lehkého psychopata pod povrchem.
     

 7. Dean Spunt a Randy Randall (No Age) – košile, vansky, skateboard, punk, noise, vegans, DIY. Kapely s dvouma členama jsou v poslední době cool, kapely s postojem byly cool vždycky.
           

pravda, hóódně infantilní lol, ale nemůžu si pomoct, tenhle titulek mě dostal: Jakub Prachař zapózoval bez Dyka!
 
 Ale celkově je dobře, že se nás novináři snaží v době krize rozveselit, třeba takovýmahle zprávama
Čtrnáctiletý chlapec se opil a nechtěl, aby se to dozvěděli rodiče. Nabízel proto policistům při kontrole mělnické diskotéky Amerika úplatek. A nešlo o pár stovek. Bylo to patnáct tisíc korun.    "Řekl, že mi dá patnáct tisíc, protože jinak ho rodiče doma zbijou kabelem," popsal návrh mělnický kriminalista. Chlapec měl v pátek v noci při dechové zkoušce 1,04 promile alkoholu. Ještě předtím se přitom nezletilý opilec snažil policistům utéct. Ti jej však dostihli.    "Tvrdil, že měl dvě piva a mojito. Myslím, že na tom, co pil, ubral. Určitě toho bylo víc," řekl kriminalista. Když si ho krátce před půlnocí přijeli do služebny vyzvednout rodiče, tvrdil, že pil vodu. Jenže měl úplně červené oči a pletl se mu jazyk.  
 
 Jo, dovedu si to docela živě představit...  

   
Tak jo, druhá část, ale už si toho moc nepamatuju, takže jen krátce. Bublina (70 %), o lásce palestinského a izraelského hocha, která samozřejmě nemůže dopadnout dobře. Film vtáhne hodně sugestivní scénou porodu na checkpointu při které se ústřední pár seznámí, a pokračuje líčením vztahu hlavních hrdinů potažmo života hipsterský tel-avivský mládeže, jejichž "bublinu" právě palestinský kluk naruší, a končí... no nebudu prozrazovat, ale konec mi přišel jakoby "přišroubovanej" z jiného filmu a hlavnímu hrdinovi jsme prostě nevěřil, že by udělal to, co udělal. Což mi trochu zkazilo celkový dojem. Ale jinak film fajn, hudební doprovod taky fajn (Bright Eyes, Le Tigre např.) a nejhezčí Izraelka jakou jsem zatím viděl v jedné z hlavních rolí taky fajn. Milenci ze severního pólu (70 %) příběh osudového (tentokrát heterosexuálního) celoživotního vztahu, byl taky fajn, ale nic co by mě strhlo. Ale odvyprávěno to bylo docela originálně, stejnej scénář v rukou někoho jiného než režiséra Javiera Medema by mohl působit jako nudné romantické melodrama pro nedělní odpoledne na Primě. Nuda, i přes dvouapůlhodinovou stopáž, rozhodně nebyl Dokonalý trik (90 %), Nolan si tu vyzkoušel téma velkolepého souboje nesmiřitelných protivníků ještě před svým letošním majstrštykem Temným rytířem. Bale i Jackman hrají skvěle, tu vzájemnou nenávist jim opravdu věříte, skvělí jsou i Bowie, Caine a Scarlett Johansson ve vedlejších rolích stejně jako výprava, triky (jak filmové, tak ty kouzelnické, co předvádí hrdinové) a závěrečná pointa bere dech (aspoň nám, co se na ni nesnaží po celý film přijít, nedivil bych se kdyby to někoho bystřejšího napadlo už v půlce). Dál jsem buď už žádný film neviděl, nebo si to nepamatuju. Kromě toho ještě nějaký přehlídky krátkejch filmů a dvě přednášky Pavla Klusáka.  

Což může být taková spojnice protože na blogu tohoto žurnalisty se v bilancující anketě objevují i odpovědi hudebního dramaturga LFŠ a je vidět že to je člověk s dobrým vkusem. Teda, nevím jestli M. Mazanec tvořil hudební program už předtím, každopádně v této oblasti nastala asi jediná opravdu pozitivní změna oproti minulým letům. Kdyby mě někdo během minulého ročníku zastavil a řekl " chlapče, poraď nám nějakou českou kapelu, jež by byla vhodná pro doprovodný program. Ale jen jedno jméno prosím." řek bych Sunflower Caravan. No, ale teď už ten post protahuju, takže, SC byli dobří, OTK úžasní (obzvlášť když vypadl proud a každý člen kapely zahrál nějakou akustickou odrhovačku z dětství) a působili velmi sympaticky ("dodnes jsem netušil, že jsme taková komediální kapela"), Midi Lidi jsem zčásti prospal a pak šel domů, ale myslím, že i kdybych byl vzhůru, moc by mě to nebavilo (a to se mi přitom při "domácím" poslechu docela líbí), Květy byli taky dobří a taky působili sympaticky, resp. Kyšperského proslovy, historky a poezie se mi líbily možná i víc než samotná hudba, což bylo ale také dáno tím že hrály hodně starších mě neznámých věcí. Jestli působili sympaticky i SC nevím, ale vím, že zpěvák působil strašně vyhuble. (Když jsme u těch sympatickejch lidí, myslím že nejsympatičtějším stvořením pobíhajícím po českejch pódií je Marta Svobodová z BSD, kterážto mi nedávno potvrdila teorii z předchozího postu)

 
 Kromě Francouzek u sebe také pozoruji slabost pro Slovenky (a slovenštinu) které má ovšem tu výhodu, že se občas může ukázati vzájemnou. No, ehm, ale tyhle věci necháme být a zpátky k hudbě. Na BB jsem jel původně protože a) tam jeli kámoši b) dříve jsem je docela poslouchal. Ale jestli mě něco opravdu navnadilo, tak povedenej článek o AC/DC v Reflexu. Fanoušci australskejch elektrikářů by nad těmahle Švédama asi ohrnuli nos, ale princip je stejnej. Spolehlivý hard-rockový riffy, chytlavý refrény, a u BB navíc hraný s punkovou energii. A talent na hitovky se ve Švédsku zřejmě dědí po Abbě viz např. Come Undone z nové desky.
 Samotnej koncert fajn, BB působili jako velcí sympaťáci, což je další věc, co v poslední době pozoruju, že chování kapely má na vyznění, koncertu stejný(možná i větší) vliv jako hudba samotná, třeba velesympaticky působili OTK v Uherském Hradišti, což mi připomíná, že bych měl dopsat tu LFŠ, hehe.      

Pro vlaky jsem měl jak děcko vždycky slabost, ovšem malej elektrickej vláček jsem nikdy neměl, nepočítám-li jakousi nefungující jednokolejku u babičky.Takže nostalgie za tím nebude, ale přesto se mi tenhle klip strašně líbí.Surf City – Records of a Flagpole Skater.
 ***
  A o svý slabosti pro Francouzky jsem se tu už myslím zmiňoval .

 
 nj, z lenostních a časových ale hlavně lenostních důvodů sem se nedostal k zápiskům z LFŠ, ale nakonec jsem se přce jen rozhodl něco sepsat. Blog je přeci jen hlavně deníček, takže abych se moh třebas za rok, dva podívat sem a zavzpomínat :). No a jak už to bývá, nepříjemný vzpomínky se časem vytěsňují, takže ani já se jim nebudu moc věnovat. Ostatně třeba organizační problémy se daly čekat, byly vždycky a s novým vedením a starým dluhem se nedalo očekávat, že zmizí. Ale celkově mi nízkorozpočtová verze LFŠ nijak moc nevadila, teda kromě nutnosti chodit tak o 15-20 min před začátkem představení protože lidí moc, filmů málo (ironií je že jedinej film, na kterej jsem přišel o asi o 35 min dřív byl nakonec plnej tak ze 2/3. Ach jo). Jinak jsem si jel průměr jeden solidní film na den, což není špatný vzhledem tomu, že za celej předchozí semestr jsem viděl všehovšudy 4 filmy (a to jen ty, na kterých jsem byl v kině).No nic, jdem to stručně projet.
 Nadpis je hláška hned ze dvou filmů. Tuvalu (80 %) a Spiklenci slasti (80 %) totiž ukazují, že dialogy jsou nadbytečný luxus a jde to i bez nich. Kouzelné Tuvalu už jsem kdysi viděl, ale proč si to nezopakovat na velkém plátně, s nadšeným publikem (potlesk na otevřené scéně included) a sympatickým německým režisérem Veitem Helmerem s pár skutečně veselými historkami z natačení v zásobě. Spiklenci slasti vyprávěj vzájemně různě propojený příběhy šesti úchylných kutilů a kutilek, kteří celý týden pilně pracují, aby o víkendu naplnili své poněkud zvláštní potřeby. Milé, příjemné, zábavné, a potěší viděl lidi jako Lábus, Pavel Nový či Bára Hrzánová v takových rolích. A to jsem chtěl po deseti minutách odejít s tím že to bude další mne naprosto neoslovující divnost jako Fando a Lis od Jodorowského a Vtáčkovia, siroty a blázni od Jakubiska. Nevím, buď jsem na ty filmy neměl náladu nebo fakt nejsou pro mě. Ale u obou oceňuji vizuální stránku, ta je fakt povedená. Jakubisko má u mne i plusové body za Sedím na konári a je mi dobře (90 %),zřejmě nejlepší film co jsem letos na LFŠ viděl (a jak jsem zjistil, film co už snad všichni dávno přede mnou viděli, ale proto se to jmenuje škola, aby člověk doplňoval vzdělání, né). Filmů o přátelství je oproti těm o lásce strašně málo, ale díky tomu, tedy když jsou fakt povedený, víc vynikaj. – Ostatně za film s nejsmutnějším koncem ze všech (co jsem viděl, of course) považuju Mexickou jízdu.- A naprosto skvělý tu jsou jak Polívka, tak Pavelka.

 Británie 1983. Malýmu Shaunovi umřel otec ve válce o Falklandy a on sám se skamarádí s partou starších skinheadů, který šéfuje sympaťák Woody. Ovšem tohle je jeden z těch filmů "nejdřív pohoda potom drama" ala Boys Don't Cry, ale tady závěrečné drama způsobené návratem Woodyho kamaráda Comba z vězení, kde se z něj mezitím stal nácek, není tak vyhrocené. Takže první pohodová polovina zachycující skinheadský life-style doprovázená rovněž stylově vybranou hudbou jednoznačně vede. A jinak,když už jsem čet ty komentáře na ČSFD, tenhle film se IMHO nesnaží o nějakou reflexi nacistických hnutí, vztahu skinheadů a nácků apod., ale je to prostě jen konkrétní příběh konkrétního kluka (sám režisér prý), kterej se holt ocitl ve středu určitý rozporuplný subkultury. A hereckej výkon toho 13letýho kluka v hlavní roli je dechberoucí.
 80 %
 

 přemýšlím, jestli mi přijde debilnější reklamní kampaň Nestydy nebo ČSSD (ostatní strany jsem zaregistroval jen letmo, ale taky to asi nebude žádná výhra). Ale asi zvítězí Nestyda. Na to, že jsem reklamou bombardován denně v uliciích Brna, a po příjezdu domů každou chvíli co zapnu televizi, toho o tom filmu moc nevím. Vlastně jen to, že je tam Macháček ve svetru a to mi přijde jako důvod jít na to do kina málo (Teda já bych nešel nikdy, ale teď to beru z pohledu běžného člověka). Ovšem když si vezmu, že český filmy jsou obvykle o ničem, Hřebejkovy tuplem a ty podle Viewegha tuplem tuplovaným tuplem, je reklamní kampaň ve snaze zamaskovat tento fakt dokonalá. Takže je to vlastně dobrý PR.
 ***
 Možná jsem v koutku duše bláznivá citlivá patnáctka, možná za to může moje slabost pro Francouzky, obvzvlášť ty z roztomilou anglickou výslovností, možná je to klipem, kterej je tak úžasně lo-fi, a nebo se mi líbí ta lehká černohumorná nadsázka (zvlášť na konci), ale tohle mnou nedávno objevený video je teď jedno z mejch nejpřehrávanějších  Soko – I'll kill her  
 když jsme u těch levnejch starejch videí Enon – Window Display jo, ten jejich prošvihnutý koncert pořád mrzí :(
 
A když už jsem u toho, tak tu je jedno z mejch nejoblíbenějších videí na YouTube vůbec  Tiger Force – song 2 I první a třetí related stojí za to (Square Eyes mohou dnešní video koutek pěkně akusticky uzavřít)  
 ***
 jinak život mi nadále potvruje, že Ibalgin docela dobře funguje i jako lehké byť jen chvilkové antidepresivum, a že nejsem typ který by se líbil či byl v oblibě mezi dívkami, co nosí boty na podpadku (ale ta nenávist je vzájemná :) .  

 "Co je to vlastně ten šibeniční humor, Matyáši?" zeptal se Kornelius.
 "Nevím, možná tím jsou myšleny anekdoty o katech."
 "Anekdoty o katech? A znáš nějakou?"
 "Jasně, několik."
 "Tak nějakou řekni."
 "Dobře, třeba tohle je má oblíbená. Bavěj se dva kati a ten jeden tomu druhému říká 'Hele, mám podezření, že moje stará je mi nevěrná. Co mám dělat?.' A ten druhej na to 'Víš co? Než půjdeš zítra do práce, vem svou náhradní sekyru, schovej ji do postele a..."
 Najednou se dveře od cely otevřely. Stál v nich kněz a správce šatlavy.
 Tak Matyáši, pojďte, nadešel váš čas." řekl správce s útrpným úsměvem.
 "No dobrá no. Dopovím ti to později, Kornelie...."
 
 
 
 z cyklu 13 rozhovorů naprosto o ničem,( předchozí díl)

Na ČT 2 je nejlepší, že se jednou za čas může stát, že na ni člověk přepne a dávají tam zrovna něco fakt zajímavýho, co by tam ani moc nečekal. Např. koncert Arcade Fire. Nebo dnes, dokumentární film o Christianu Hosoiovi(Rising Son: The Legend of Skateboarder Christian Hosoi / Christian Hosoi: Vycházející slunce  ). Teda samotnej dokument je udělanej tradičně, rozhovory, archivní záběry, fotky a tak, ale to nevadí když je zajímavý téma. Což je, Hosoiův životní příběh musel psát nějakej hollywoodskej scénárista. V 80. letech největší skejtová hvězda spolu s Tony Hawkem, v 90. menší úpadek, ale potom zase návrat na výsluní, pak mejdany, holky drogy, pak asi pětiletej život bohatý smažky se vším co k tomu patří, vězení, přečtení bible, kterou tam samozřejmě viděl poprvé v životě, propuštění po půlce trestu když se za něj přimluvili ostatní skateboardeři, objevení na X-games, happy end. Věrná přítelkyně čekající až se dostane Christian z vězení vypadající jak né o moc horší kopie Christiny Aguilery included. První část nepřímo zachycuje histori skateboardingu jako takovou, druhá se soustředí víc na Hosoie samotného. Pěkný. Jen mě štvalo, že nešel vypnut českej zvuk, zvášť když úlohu vypravěče měl na starosti Dennis Hopper

 
  Dark Knight – Temný rytíř
 U Batmana jsem měl podobný problém jako u Amerického Gangstera. Velkolepá epická freska o souboji dvou nesmiřitelných protivníků, která je po všech stránkách dokonalá, ale já se nemohl dostat "dovnitř", film mě úplně nevtáhl takže jsem to sledoval jen jakoby z povzdálí. Největším trumfem filmu je jednoznačně Joker, Batman mu tu jen dělá sparingpartnera, přeci jen film, který by byl čistě o Jokerových zločinech by nebyl tak zajímavý (i když).To je možná hlavní důvod proč se tu není s kým ztotožnit, na rozdíl od jedničky, kde se kolem něj vče točilo, tu je Batman, pouze jedna z figurek obrovské hry(a na to abych fandil Jokerovi je až moc démonský).
 Největší "zápor", alespoň pro mě, je finále. Je dobrý, ale od takto propracovaného a emocemi nabitého filmu bych čekal nějaké lepší, dramatičtější vyvrcholení. Tedy,ve "filosoficko-morální" rovině naprosto v pořádku, ale v té komiksově akční je to trochu slabší(nehledě na to že jednoho z hlavních padouchů dostane hrdina starou fintou "Chachá,mám neprůstřelnou vestu, tos nevěděl").
 90 %
 

 O olympiádě platí to samé co o Euru, tj že i když sport nijak zvlášť nesleduju (většinu z olympijských sportů jsem během těch čtyř let vůbec neviděl) když je nějaké velká akce, vždycky mě to chytne. Navíc je to akce ideální pro spoustu příběhů s oběma druhy konců, událostí na který se bude vzpomínat (Bolt, Phelps, pro nás Špotáková), samozřejmě spousta skvělých zápasů (za všechny finále baseballu mezi Koreou a Kubou, poprvé kdy mě baseball fakt bavil), závodů, (cyklistickej závod kolem čínský zdi, šafeta USA vs Francie v plavání) a hlavně snad jedinej moment, kdy je televizní vysílání jaksi"něco víc" než jindy, hlavně proto, že se jede pořád živě. Potěšil prostor věnovaný mé oblíbené lukostřelbě (i když na obyčejný střelnici to nemělo takový kouzlo jako v Akropoli v Aténách), zase jsem objevil nějaký nový celkem zábavný sporty (judo, bmx – teda né že bych je neznal ale nikdy jsem to nesledoval) který zase čtyři roky neuvidím atd atd, prostě fajn akce (bohužel v nefajn zemi, a navíc mi to místy přišlo jako jedna velká reklama na Adidas při který se jen tak mimochodem rozdělují medaile). Nehledě na to, že to taky člověka přiměje trochu víc sportovat. (a pohled na Michaela Phelpse posilovat)  
 
Anna Rice – Canada
 
 Georgina Pota – Maďarsko
 
 Rebecca Ward – USA
 
 Sarah Walker – Nový Zéland

 Ranomi Kronowidjojo – Holandsko
 
   jen takový menší olympijský výběr (větších fotek, ale zmenšovat zmenšovat je to škoda, ale abych nezabíral místo, nedám sem dvě dlouhodobé oblíbenkyně Susannu Kallur a Blanku Vlašič, který ostatně na Peking asi dvakrát nadšeně vzpomínat nebudou)
 
 Misty May – USA

nevím jestli při nějaké cestě napříč supermarketem nebo v autobuse nebo z rádia během brigády, no prostě během nějaké nevyhnutelné konfrontace s rádiovým vysíláním, jsem zaslech písničku s refrénem z něhož by měli mistři dokonalých rýmů J. Cimrman a V.S. Plumlovský hned dvojnásobnou radost
 Ztrácíš,
 se v mojí paměti
 a lidi od nepaměti
 se znovu scházej
 
 a doufám,
 že najdeš těch pár vět
 že najdem cestu zpět
 tvý oči mi scházej
 
 s otravnou melodií a zazpívanou tuctovým, lehce nasládlým absolutně necharizmatickým hlasem.  Chvíli jsem přemýšlel od koho to může být, přeci jenom počet muzikantů který jsou český rádia ochotný hrát není příliš velký, ale pak jsem to vzdal s tím, že asi nějaká superstar s výrazným x-faktorem nebo tak něco.  No a pak narazím na tenhle článek  . Jako dobrý, hezky napsaný, Kryštofům jsem ochotnej v nějaký velmi slabý chvilce přiznat určitý kvality, a na vybroušený diamant českého popu jsem byl fakt zvědavej. No a pak jsem si pustil to video...
 

Tři víkendy (plus jeden všední týden) před začátkem největšího svátku sportu a reklamy na lidský práva kašlajících značek v na lidský práva kašlající zemi (hehe, ale stejně se těším) jsem využil k malému kulturnímu osvěžení , konkretně na festivalu v Boskovicích a filmové škole v Uherském Hradišti. Takže to vezmeme po pořádku. Boskovice jsou sympatický město, rozhodně maj hezčí centrum než náš jinak asi stejně velký zapadákov. Festival má několik scén různě rozmístěných po městě, já navštívil jen tu "Rockovou". První kapelu jsem nevnímal, druzí byly Děti deště. "Děti deště vnímám jako nějaký degenerovaný pralidi, co na kytary hrajou pazourkama." píše se na stránkách Silver Rocket a je to přesný. K dokonalosti chyběly už jen táborový ohně a v dály pobíhající mamuti. Po nich šli Please the Trees , kteří naopak předvedli klidný, místy až ospale působící set. Naživo mě moc nechytli, i když jinak nejsou vůbec špatní a Wrong Along je hitovka. Ale aspoň jsem ušetřil pade za jejich následný koncík v Hradišti. Basák a kytarista Kusumam sice vypadaj jak z nějaký gymplácký metalový či gymplácky jazzový kapely (ano, je možné vypadat tak i tak zároveň) na pódiu ale předvedly solidní indie-posthardcorový set, kterému dominoval řvoucí budeník. Nejlepší kapelou odpoledne (i když v tu chvíli už spíš večera) byly jednoznačně Živé kvety. Sympatická zpěvačka (jako ostatně všechny po slovensky mluvící děvčata), sympatický písničky, podávaný od těch pomalejších až k těm téměř punkovým na konci. Zóna A má težkou konkurenci v tlačenici na místo nejlepší slovenské kapely :) No, minimálně Sloboda je geniální věc.

 K indiananjonesovské serii nemám nějaký zvláštní srdeční vztah, všechny filmy jsem viděl jednou, dávno, a všechny se mi líbili. Je to trochu výhoda, protože jsem od filmu neočekával nic víc než dvě zábavné hodiny, ale trochu i nevýhoda, protože mě míjej všechny ty narážky atd. Navíc film těží z "radosti z návratu starých známých", která zakrývá, že nový Indy je přeci jen o něco slabší. Co si pamatuju, všechny tři předchozí filmy se mi líbili víc, a to jsem je viděl v televizi. Motorkářská honička i ta skoro půlhodinová přes amazonský prales jsou skvělé, takže problém bude spíš ve věcech okolo, než akčních scénách. V těch Spielberg všem napodobovatelům ukazuje, kdo je tu mistr a rovnat se s ním v tomhle ohledu může snad jen nový Bond.
 80 %

Můj nejhranější klip na Youtube poslední doby. Elvis, Jimi Hendrix, Darth Vader, parta Brazilců a hitovka jak růžové domácí zvíře s rypáčkem.Freak To Meet You

Jdeme napravovat předlouhou přestávku. Od začátku Eura jsem tu nic nenapsal, a to už je hodně dlouhá doba. No, jak vidno, Němce jsem odhad, Špaňely vůbec. Jinak v celku dobrý turnaj,akorát tomu chyběl nějakej fakt pěknej v budoucnu slavnej gól, něco jako Ibrahimova patička před čtyřma rokama. Nejlepší momenty měli tradičně Holanďani, ať už v aktivní (druhý poločas proti Francii) či pasivní (prodloužení proti Rusku) roli. Že je Villa král střelců je fajn, že v podstatě díky jednomu zápasu už tolik ne. Naši no comment, ale furt lepší být fanda Česka než Chorvatska. To by bylo na infarkt.