Každej debil dneska bloguje...tak proč ne i já

Pro vlaky jsem měl jak děcko vždycky slabost, ovšem malej elektrickej vláček jsem nikdy neměl, nepočítám-li jakousi nefungující jednokolejku u babičky.Takže nostalgie za tím nebude, ale přesto se mi tenhle klip strašně líbí.Surf City – Records of a Flagpole Skater.
 ***
  A o svý slabosti pro Francouzky jsem se tu už myslím zmiňoval .

 
 nj, z lenostních a časových ale hlavně lenostních důvodů sem se nedostal k zápiskům z LFŠ, ale nakonec jsem se přce jen rozhodl něco sepsat. Blog je přeci jen hlavně deníček, takže abych se moh třebas za rok, dva podívat sem a zavzpomínat :). No a jak už to bývá, nepříjemný vzpomínky se časem vytěsňují, takže ani já se jim nebudu moc věnovat. Ostatně třeba organizační problémy se daly čekat, byly vždycky a s novým vedením a starým dluhem se nedalo očekávat, že zmizí. Ale celkově mi nízkorozpočtová verze LFŠ nijak moc nevadila, teda kromě nutnosti chodit tak o 15-20 min před začátkem představení protože lidí moc, filmů málo (ironií je že jedinej film, na kterej jsem přišel o asi o 35 min dřív byl nakonec plnej tak ze 2/3. Ach jo). Jinak jsem si jel průměr jeden solidní film na den, což není špatný vzhledem tomu, že za celej předchozí semestr jsem viděl všehovšudy 4 filmy (a to jen ty, na kterých jsem byl v kině).No nic, jdem to stručně projet.
 Nadpis je hláška hned ze dvou filmů. Tuvalu (80 %) a Spiklenci slasti (80 %) totiž ukazují, že dialogy jsou nadbytečný luxus a jde to i bez nich. Kouzelné Tuvalu už jsem kdysi viděl, ale proč si to nezopakovat na velkém plátně, s nadšeným publikem (potlesk na otevřené scéně included) a sympatickým německým režisérem Veitem Helmerem s pár skutečně veselými historkami z natačení v zásobě. Spiklenci slasti vyprávěj vzájemně různě propojený příběhy šesti úchylných kutilů a kutilek, kteří celý týden pilně pracují, aby o víkendu naplnili své poněkud zvláštní potřeby. Milé, příjemné, zábavné, a potěší viděl lidi jako Lábus, Pavel Nový či Bára Hrzánová v takových rolích. A to jsem chtěl po deseti minutách odejít s tím že to bude další mne naprosto neoslovující divnost jako Fando a Lis od Jodorowského a Vtáčkovia, siroty a blázni od Jakubiska. Nevím, buď jsem na ty filmy neměl náladu nebo fakt nejsou pro mě. Ale u obou oceňuji vizuální stránku, ta je fakt povedená. Jakubisko má u mne i plusové body za Sedím na konári a je mi dobře (90 %),zřejmě nejlepší film co jsem letos na LFŠ viděl (a jak jsem zjistil, film co už snad všichni dávno přede mnou viděli, ale proto se to jmenuje škola, aby člověk doplňoval vzdělání, né). Filmů o přátelství je oproti těm o lásce strašně málo, ale díky tomu, tedy když jsou fakt povedený, víc vynikaj. – Ostatně za film s nejsmutnějším koncem ze všech (co jsem viděl, of course) považuju Mexickou jízdu.- A naprosto skvělý tu jsou jak Polívka, tak Pavelka.